Lone Theils – Dívky z trajektu 
V tomto příběhu se setkáváme s novinářkou Norou Sandovou, jejíž hlavní záliba je sbírání starých kufrů. Jeden takový starý kufr objeví v malé anglické vesničce, kde byla natáčet reportáž. Doma zjistí, že kufr je plný starých polaroidových fotografií mladých dívek. Při pohledu na ně ji běhá mráz po zádech. Na fotografiích je něco divného. Najednou Noře dojde co. Na jedné z fotografií pozná dvě dívky, které se ztratily při plavbě na trajektu z Kodaně do Anglie, a už je nikdo nikdy neviděl. Dívky zmizely beze stopy. Nora si všimne ještě něčeho. Na kufru jsou vyobrazeny iniciály, stejné iniciály, které patří známému sériovému vrahovi Billu Hixovi. je to snad jeho kufr, který Nora objevila? Nora cítí v kostech, že by tento příběh bol vydat na hodně dobrý článek. Sama se tedy pouští do pátrání a my můžeme napjatě sledovat s ní, jakého konce se Nora dobere.
Od knihy jsem neměla nijak velká očekávání, protože nemá nijak vysoké hodnocení, ale mně se docela líbila. Příběh byl zajímavě napsaný, i když byly pasáže, které jsem četla docela znuděně, ale nakonec jsem byla překvapená, jak to dopadlo, z konce jsem byla hodně překvapená. Jedná se o čtení, které není jinak zvlášť náročné, ani moc napínavé, ale mám od autorky další knihu Žena, po které se slehla zem, a chci si ji přečíst a podle toho se rozhodnu, jestli si koupím i tu poslední – Posedlé dítě.
Hodnocení: ***
Dirk Kurbjuweit – Strach
Tato kniha nám vypráví příběh o jedné rodině, která si žije poklidný život ve svém bytě, rodiče se těší ze svých dětí. Ovšem na scénu přichází jejich soused, který je začne terorizovat. Začne je v noci sledovat, slovně je napadat, manželce psát dopisy, kde je obviňuje ze zneužívání vlastních dětí a že to všechno nahlásí na sociální úřad. Rodiče začínají mít strach o sebe, i o děti, protože neví, čeho je soused schopný. Rozhodnou se obrátit na policii, která jim bohužel moc nepomůže, protože prý proti němu není příliš mnoho přímých důkazů. Manžel se tedy rozhodne vzít věci do svých rukou a případ vyřešit po svém.
Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá, byla tenká a já jsem si řekla, že ji přečtu během jednoho dne. Ale bohužel kniha se mi vůbec nelíbila. Nemohla jsem se do ní jinak začíst, příběh mi přišel nudný a nezajímavý. Retrospektivně jsme se vraceli do dětství pana manžela a tyto pasáže mi přišly ještě nudnější a nezajímavé. Posledních několik stran jsem jen tak prolistovala a přečetla si posledních pár odstavců, ani mě nezajímalo, jak to dopadne. Zvažte, jestli si ji přečtete, protože mně se vážně moc nelíbila.
Hodnocení: *
Ursula Poznanski – Pět 
Příběh začíná tím, že na pastvině, kde se pasou krávy, je nalezeno tělo mrtvé mladé ženy. Při bližším ohledání se zjistí, že žena má na chodidlech vytetovaná jakási čísla – souřadnice. Vyšetřovatelům Beatrice a jejímu kolegovi Florinovi to nedá a vydají se po stopách uvedených souřadnic, kde na ně čeká hrůzný nález. V krabičce je nalezena uříznutá ruka zatavená do folie. Na místě nálezu se nachází hádanka, jejíž vyřešení pošle vyšetřovatele na další místo nálezu. Z vyšetřování se rázem stává jakási hra, jakási zvrácena forma geocachingu, při které se mají hledat schované poklady. Jenže poklady, které mají hledat Beatrice s Florinem, by nechtěl najít žádný člověk.
Pět jsem četla už kdysi a líbila se mi úplně stejně jako předtím. Kdysi jsme s bývalým přítelem tuto hru hráli taky, ale od té doby, co jsem četla tuhle knihu, jsme si raději našli jinou zábavu. Kniha je hodně čtivá, zajímavá, protože si myslím, že jiná kniha na podobné téma napsaná nebyla. I když jsem ji už jednou četla, nepamatovala jsem si všechny detaily a tak jsem napjatě četla stránku za stránkou a na konci jsem byla překvapená, kdo za tím vším stojí. Hádanky byly propracované, na konci do sebe příběh zapadl do posledního puntíku. Mám doma dokoupeny u další knihy ze série a už se na ně těším, až si je všechny přečtu, protože hlavní hrdinka Beatrice je mi sympatická a obdivují jí za to, jak zvládá svou práci a ještě k tomu se stará o dvě děti.
Hodnocení: ****
Žádné komentáře:
Okomentovat