Chris Carter – Hovor se smrtí
Knihy od Chrise Cartera jsem měla v knihovně už pěkně dlouho, ale nějak jsem se nemohla odhodlat k přečtení. Až nyní. A nevím, proč jsem je tak dlouho odkládala, protože všechny jeho knihy jsou skvělé.
Hovor se smrtí je místy dost brutální, ale zároveň hodně napínavá, čtivá a překvapivá kniha. Setkáváme se zde se zvráceným vrahem, který své oběti mučí, a to vše přenáší skrze videohovor jejich blízkým, kteří musí odpovědět na dvě otázky. Pokud odpoví správně, oběť přežije, ale pokud odpoví špatně, oběti zemřou, a to velice brutálním způsobem.
Kniha byla hodně napínavá, konec překvapivý, čtenář se u knih pana Cartera nemůže nudit. Díky krátkým kapitolám děj plyne rychle dopředu a nutí nás to pořád dál číst. Knihy jsou pro silnější povahy, pro mě jsou to pravé ořechové, přesně takové knihy mám ráda.
Arnošt Vašíček – Ďáblova lest
Pokud máte rádi knihy, kde se vyskytují náboženské symboly, satanská tématika a záhadná úmrtí, tato kniha je přesně pro vás. Ihned na začátku se setkáváme s dívkou, která byla přijata do nemocnice za podivných situací. Byla nalezena v lese, na sobě měla jen lehkou košilku. Neměla žádné zranění, přesto se na košilce našla krev. O to podivnější je, co se našlo na jejím čele. Odstartuje to sérii podivných úmrtí, které mají satanský podtext. Michal Runa je expert na náboženské symboly, kdy je nápomocný policii během vyšetřování. Pan Runa je moje oblíbená postava, je to takový pravý knihomol, který hledá odpovědi v knihách. Policie se musí smířit s tím, že tyto případy nejsou takové, na jaké jsou zvyklí, že mají, co dočinění s vrahem, který si myslí, že ovládne svět.
Tato kniha patří mezi mé oblíbené, protože je hodně napínavá a tajemná. Mám ráda historii, náboženské záhady a tato kniha splňuje všechna má očekávání. Četla jsem ji několikrát, stejnojmenný film jsem také párkrát viděla a obojí se mi moc líbilo. Kniha určitě stojí za přečtení.
Helle Helle – Tohle jsem měla napsat v přítomném čase
Román od této autorky je taková jednohubka pro jedno odpoledne. Příběh vypráví o mladé dívce jménem Dorte, která se odstěhovala od rodičů do vlastního bytu, měla by studovat literaturu na univerzitě v Kodani, ale moc tam nechodí. Někdy má dny, kdy je hodně aktivní a někdy má dny, kdy nemůže skoro vstát z postele. Dorte mi byla sympatická, připomínala mi sebe samu, když jsem se osamostatňovala od rodičů, kolikrát jsem taky nevěděla, co mám dělat a jak to mám dělat. Příběh se mi líbil, bylo to milé vyprávění, u kterého jsem si odpočinula. Občas jsem měla problém s orientací v čase, protože se tam skákalo z jedné dějové linie do druhé. Kniha mi ležela na poličce hodně dlouho, pořád jsem její čtení odkládala, ale teď jsem ráda, že jsem si ji přečetla a četla něco jiného než detektivky. Věřím, že se ke knize někdy vrátím, až si budu chtít přečíst něco nenáročného a milého.
Arnošt Vašíček – Ztracená brána
Příběhem nás provází opět mé oblíbené hlavní postavy komisař Sumara a Lenka Šímová, kteří vyšetřují podivná úmrtí v pražském podzemí. Vraždy jsou opředené tajemstvím, kdy vyšetřovatelé naráží na podivné symboly, obrazy a výjevy. A kdo jiný, než Michal Runa – expert na náboženské symboly, by jim měl pomoci. Takže co je vlastně ta Ztracená brána? Brána do jiné dimenze, do jiných světů? Nebo je to brána, která chrání nás od okolních světů?
Ztracená brána byla opět tajemná, napínavá a místy dost podivná, ale Ďáblova lest se mi líbila víc. Od Ztracené brány jsem se mohla odtrhnout a příběh mě tolik nepohltil. Přesto se zde jedná o zajímavé téma a kniha určité stojí za přečtení.
Arnošt Vašíček – Krev démona
Když si vezmu knihy Ďáblova lest, Ztracená brána a Krev démona, tak právě Krev démona se mi líbila ze všech nejméně. Kniha byla stejně tajemná, napínavá plná překvapení, ale chyběla mi v ní jakási šťáva, která byla v Ďáblově lsti. Příběhem nás opět provází dvojice komisařů Sumara a Šímová a samozřejmě nesmí chybět můj oblíbenec Michal Runa, který má za úkol rozluštit tajné symboly, aby mohli všichni přijít na kloub prastarému tajemství Templářů. Konec knihy bylo jedno velké překvapení. Myslím si, že když si budu chtít znovu připomenout tuto volně navazující sérii, tak si pravděpodobně přečtu jen první díl, protože za mě je nejlepší a nejvíce tajuplný.
Žádné komentáře:
Okomentovat