Angela Marsons – Případy Kim Stoneové

Na tuto knižní sérii mě upozornila moje mamka už před několika lety. První díl z této série Němý křik zahlédla v jakémsi letáčku o knihách a zeptala se mě, jestli bych o ni nestála. No jasně že stála, krimi, detektivka, to je přeci můj žánr, řekla jsem. A ta obálka. Určitě se mi bude kniha líbit. A ano, líbila se mi, pamatuji si, jak jsem z ní byla nadšená. Druhý díl Ďábelské hry jsem si nechala naděli od taťky a zhltla jsem ho taky hned. Pak se stalo to, že jsem nějak úplně přehlédla, že vycházejí i další díly, takže jsem přibližně na 2 roky na tuto sérii úplně zapomněla. Vlastně ani nevím proč, když se mi knihy tak líbily.

Až když jsem začala pracovat v knihkupectví, tak jsem si dokoupila zbylé díly, které mi scházely a řekla jsem si, že o letošních prázdninách si přečtu všechny díly najednou. A musím dodat, že příběhy, které jsem četla podruhé se mi začaly během čtení vybavovat, ale chuť mi to nezkazilo.

Chtěla jsem číst knihy hned po sobě, ale to se mi bohužel nepoštěstilo a ani jsem je všechny nestihla přečíst přes léto, jak jsem chtěla. Ale musím říct, že všechny díly jsou hodně napínavé, dramatické a nečekané. Opravdu, když se začtete v prvních stránkách, tak vás to nutí číst stále dál a dál a najednou jste na konci a toužíte po čtení dalšího dílu. Líbí se mi, jak jsou hlavní linie příběhů hlavních postav provázané ve všech knihách, autorka už ve druhém díle věděla, o čem bude psát v pátém díle – Pokrevní pouta.

Hlavní postava Kim Stoneová je mi velice sympatická a přestože k ní život nebyl nikdy moc shovívavý, vždycky se s tím nějak poprala a snažila se jít dál. Ne jednou jí to málem stálo život, ale to k policejní práci detektiva prostě patří.

Na všech knihách je mi sympatické, jak mají krátké kapitoly, které mě neustále nutily, abych knihu četla na jeden zátah, což samozřejmě ne vždycky šlo. Proto, když jsem nemohla číst, jsem se vždycky těšila, až se budu zase moci ponořit do příběhu a pokračovat. Ještě se mi nestalo, že bych se u nějakého dílu nudila a musela se do čtení nutit. Někomu se tato série tolik nelíbí, ale tak už to bývá, sto lidí, to chutí, ale já jsem si ji moc oblíbila, budu netrpělivě čekat na další díl, který má vyjít již v prosinci. Věřím, že i tento bude tak skvělý jako ty předchozí.

Jako velké plus bych také vyzdvihla obálky, protože jsou všechny na stejný princip, ale zároveň každá jiná a každá se mi hodně líbí. Jsou mrazivé, ale o to více vás vtáhnou do děje.

Skryté karty je zatím poslední díl série. Stejně jako předchozí díly byl stejně dobrý, možná i o něco lepší. Jakoby se autorka s každým dílem zlepšovala a zlepšovala. Celá tato série stojí rozhodně za přečtení. Pokud jste milovníky detektivek, určitě se vám všechny knihy budou moc líbit. Doufám, že Skryté karty nebyl poslední díl, ale můžeme se těšit ještě na další.