Mary Louise Kelly – Kulka. Profesorku francouzské literatury začne pobolívat zápěstí. Lékaři si ze začátku myslí, že to může souviset s jejím povoláním, kdy sedí často několik hodin u počítače. Dají jí ortézu se slibem, že by se to mělo zlepšit. Ale její problémy se nelepší, nepociťuje rozdíl. Tak jí její lékař pošle na magnetickou resonanci, aby se zjistily příčiny jejích problémů. Magnetická resonance odhalí neskutečné překvapení. Caroline má v krku kulku. Ovšem záhada spočívá v tom, že si není vědoma toho, že by kdy byla postřelena. Nepamatuje si to. Nevidí žádnou jizvu. S tímto nálezem jde za svými rodiči a pohrává si s myšlenkou, že se třeba lékaři mohli splést. Rodiče ze začátku mlží, ale nakonec se Caroline dozvídá pravdu, že ve svých 3 letech byla postřelena a jako jediná oběť této strašné nehody přežila. Caroline se zároveň dozvídá, že je adoptovaná, její rodiče zemřeli při přestřelce. Pocházela z Atlanty. Lékaři jí dávají na výběr, buď se jí budou snažit kulku vytáhnout, ale riziko poškození nervů je příliš velké. Ale nechat kulku v těle by také mohlo být nebezpečné. Caroline se rozhodne, že se podívá do Atlanty, do svého rodného města, chtěla by se setkat s přáteli svých biologických rodičů, chtěla by vidět rodný dům, třeba by si na něco vzpomněla.
Ovšem konec této knihy mě úplně dostal. Nečekala jsem takový zvrat. Kniha se mi opravdu moc líbila, jsem ráda, že jsem si ji z knihovny půjčila a měla tu čet si ji přečíst. Příběh měl spád, nenudila jsem se, do posledních stránek jsem netušila, jak by to celé dopadne.
Jonathan Destin – Ten den jsem se rozhodl zemřít. Autenticky vyprávěný příběh mladého chlapce, který trpí obezitou, ve škole mu to moc nejde a je šikanovaný od spolužáků ve škole, ale i od neznámých kluků, které potkává cestou ze školy, ty mu vyhrožují zbraní a tím, že ublíží jeho rodině. Jonathan má poruchy soustředění, takže přestupuje z jedné školy do druhé, ale ve skutečnosti je to všude stejné. Učení mi nejde a spolužáci se mu posmívají všude. Rodiče si ho moc nevšímají, po příchodu ze školy se zavře ve svém pokoji, přemýšlí, pláče, kouká do stropu. Po čase přestane jíst a ani to rodičům nedá žádný signál, že se něco děje. Myšlenky na sebevraždu jsou častější a častější, až to dojde do takové fázi, že promýšlí, jak se zabít. Sebevražda upálením se mu zdá jako nejlepší možné řešení, kdy si zapálí nejdříve hrudník, aby srdce shořelo jako první. Ovšem on to přežije. Zapálí se, a i tak to dokáže přežít. Spadne totiž do kanálu, kde mu pomůže voda a hlavně osoby, které procházejí kolem a zavolají pomoc. V době, kdy kniha vyšla měl za sebou 25 operací, a ještě několik ho čeká. Byl v několika rehabilitačních zařízení, aby mohl znovu chodit. Na hlavě snese jen kapucu, a i to ho strašně pálí. Už nikdy nebude jeho život stejný, jako předtím.
Kniha je vyprávěna z pohledu několika postav. Samotného Jonathana, jeho matky, otce, jeho sester a lidí, co ho našli poté, co se zapálil. Všichni vyprávějí, jak na ně Jonathan působil a rodiče nejvíce litovali toho, že si ničeho nevšimli, že s ním více nemluvili, že si ho více nevšímali. Kniha se mi líbila, i když to bylo hodně drsné vyprávění. I když jsem knihu koupila v levných knihách, i tak to bylo zajímavé čtení o někom, kdo to neměl v životě úplně jednoduché.
Robert Fulghum – Opravář osudů. George Novak se vrací zpět do Prahy, aby zde pátral po svých kořenech a předcích. Potlouká se po Praze, hledá sám sebe, přemýšlí o svém osudu, navštěvuje hospodu U Devíti a ovce, kde se potkává s všelijakými lidmi. Na procházky po hřbitovech chodí se svou sousedkou Verou, která k němu chodí na kafe. Vera se mu velice líbí, ale má z ní pocit, jako by ve skutečnosti vedla úplně jiný život, než který mu ukázala. Jednou v noci ho cosi probudí a nutí ho jít do kuchyně, kde se setká s jakýmsi avatarem. Konverzují spolu načeš mu avatar řekne, že by byl ideální adept na opraváře osudů. Musel by si ale dávat pozor, aby lidem osudu jen upravoval, ne měnil. Nesmí se snažit změnit život člověku. George si to vyzkouší a zjistí, že to není špatné dělat svět lepším, než je. Dělat lidi šťastnějšími, než jsou. Do života mu vstoupí záhadná žena Luci Milena. Zpočátku jsou jejich setkání čistě náhodná, dokonce se mu ve vlaku, kde se setkávají poprvé, představuje pod jiným jménem. Má v tom trochu prsty i Vera, že se ty dva dají dohromady. Luci Milena se stane hvězdou v hospodě U Devíti draků a ovce, začne s Georgem trávit skoro všechen volný čas, a on si říká, že tentokrát ona napravila osud jemu.
První kniha od Fulghuma, která byla souvislým příběhem, proto se mi četla mnohem lépe a líbila se mi více než ty knihy, které jsem četla předtím. Díky formátu a stylem, jakým byla kniha psána, se mi příběh četl hodně rychle a měla jsem ho přečtený během pár dní.
Jan Vavřík – Návrat z pekla. Karel Miller je studentem medicíny, bydlí v domě, ve kterém mají s otcem pekárnu. V domě, kde bydlí se nachází samí udavači a kolaboranti, hlavně jejích domácí paní Vaverková. Karlovi do života vstoupí jeho sousedka Marie, krásná dívka, která se bohužel židovského původu. Karel s Marií se velice milují, až jednoho dne Marie otěhotní. Uspořádají malou svatbu a díky politice druhé světové války se obě rodiny dostávají pod drobnohled. Marie porodí dvě krásné děti, Karla a Kristýnku. Po čase vyjde nařízení, že všichni Židé musí nosit žlutou hvězdu. Karel je zdrcený tím, co dokážou lidé páchat na druhých. Musí vyžít s málem a musí čelit tlaku domácí Vaverkové, která jim jen hrozí. Jednoho dne pozdě v noci k Marii přijdou její prarodiče, protože už nemůžou v poklidu bývat na jejich statku. Oni jako první dostanou povolávací rozkaz na transport do Terezína. Posílají dopisy, že to tam není tak strašné, jak lidé říkají. Je tam co jíst, je tam pořádek. Tomu ale nikdo nevěří. Zanedlouho dopisy přijdou Marii a jejím oběma dětem. Karel se nemůže smířit s tím, že by ho žena s dětmi opustila, ale nevidí jiné řešení. Stojí na nádraží a kouká se na to, jak jeho rodina odjíždí. Neví, jestli se s nimi ještě někdy setká. I pro něj si přijde gestapo, které ho nemile vyslýchá a sám je deportován do koncentračního tábora. V táboře trpí všichni hladem, zimou, nemocemi a těžkou prací. Dozorci je terorizují, ničí jejich životy, vysávají z nich poslední kapky naděje na přežití. Karel má ale štěstí, že se dostane do kuchyně svého velitele, odkud má naprostý přehled o tom, kolik lidí a jací lidé do tábora přijedou. Bohužel mezi davem lidí vidí i svoje děti s Marií. Je zděšený, nemůže jim nijak pomoct. Neví, jestli se kdy ještě s rodinou setká.
Tato kniha ve mě zase vzbudila pocit naprosté bezmoci, kterou zažívali lidé během 2. světové války. Byla jsem zhnusená lidmi, kteří se dopouštěli takových zvěrstvech. Nechápala jsem to, jak se takové věci mohli dít. I když zrovna tento příběh byl smyšlený, jako by vůbec smyšlený nebyl. Protože takové věci se lidem, kteří nebyli žádoucí, bohužel děly. A já se ptám, proč muselo zemřít tolik lidí?
Leigh Bardugo – Šest vran. Katterdam, jedno z přístavních měst, kde se dějí ty nejhorší noční můry, co si může člověk představit. Holky se zde prodávají do vykřičených domů, kde se s nimi nezachází zrovna dvakrát hezky. Přestřelky a černý obchod jsou zde na denním pořádku. Své o tom ví Kaz Brekker, který je známý svou holí, svými zlodějskými schopnostmi a talentem pro obchod. Je členem gangu Gaunerů, kteří mají na starosti vykrádání a rabování. Jednou dostane nabídku, která se neodmítá. Několik miliónů kruge, ale výprava by byla možná i smrtelně nebezpečná. Ale ani tohle Kaze nedokáže odradit, protože je to mistr ve vymýšlení plánů. Dokonalých a precizních plánů. Musí si na to sehnat tým, který podstoupí to velké riziko a nebude se bát žádné situace. Potřebuje dívku, která každého oslní svým šarmem, někoho, kdo se dokáže plížit tak potichu, že ho nezahlédne nikdo, dokud dotyčný sám nebude chtít. Nejlepšího pistolníka, kterého může Katterdam nabídnout. A černou ovci z prominentní rodiny, který touží po pomstě. Kay, Inej, Nina, Wylan, Mathias, Jaesper. Šest psanců, kteří se nebudou bát vloupat se do Ledového paláce. Do paláce, kam se nedokáže dostat žádná nežádoucí osoba. Jim se to ovšem podaří. Jsou nejlepší v tom, co dělají. Ale tehdy jim začíná boj na život a na smrt. Možná ani jejich nadpřirozené schopnosti jim nepomohou.
Šest vran mi půjčila kamarádka. Já, když jsem o knize slyšela, tak jsem nějak netoužila si ji přečíst. Ale snad všichni, co ji četli, tak se jim líbila. Jelikož to patří do žánru fantasy, který já běžně nečtu, nebyla jsem si jistá, jak se mi kniha bude líbit. Ale líbila se mi. Trvalo mi přibližně 50 stránek, než jsem se pořádně začetla, ale nakonec jsem byla z knihy unešená. Nechybělo tam napětí, dobrodružství, akce. U příběhu jsem se nenudila, což přesně od knihy tohoto žánru očekávám.
Žádné komentáře:
Okomentovat