Přečteno za leden

Po velice dlouhé odmlce se ozývám znovu, a to rovnou s knihami, které jsem přečetla v lednu. Dala jsem si cíl, že chci přečíst alespoň čtyři knihy měsíčně. Jenže vzhledem ke zkouškovému, které mi tento semestr dalo hodě zabrat, jsem přečetla jen tři. No, snad budou další měsíce lepší. 

Eric Rickstad – Tiché dívky. Tuto knihu mi věnovala kolegyně z práce s tím, že se jí nelíbila, tak ať jí zkusím já. Musím říct, že mě se kniha docela líbila, i když jsem četla už lepší thrillery. Detektiv Frank Rath odešel do výslužby, kdy se chce starat o svou dceru. Odevzdal odznak a stal se soukromým vyšetřovatelem. Až do té chvíle, kdy se u silnice najde opuštěné auto mladé, krásné dívky, které bylo pouhých 15 let, ale byla z nějakých důvodů prohlášena za dospělou. Policie si neví rady, tak si pozve Ratha na pomoc. Zapojí se do vyšetřování a zjistí, že kořeny tohoto případu sahají mnohem hlouběji, něž všichni čekali. 

Že se jedná až o druhý díl série, jsem zjistila až po dočtení. A nikterak mi to nevadilo, naopak jsem to vůbec nepoznala. Kdybych knihu nedostala, tak si ji asi sama nekoupím, proto si ani nebudu kupovat nadcházející díl, zase tak moc mě příběh neuchvátil. 

Kniha si ode mě zasloužila *** 

T. M. Frazier – King. Tuto knihu mi poslali megaknihy.cz, čímž jim strašně moc děkuji, protože jinak bych o takovéto knize neměla ani ponětí. Kniha nám vypráví příběh Brantleyho Kinga, který právě vyšel z vězení, má za sebou kriminální minulost a v současnosti se živí jako umělecký tatér. Do příběhu se nám vmísí dívka jménem Doe, která si nic nepamatuje. Jednou se probudila v popelnici celá zbrocená krví a nemůže si vzpomenout ani na to, jak se jmenuje. Je nikdo. 

Tahle kniha se mi hodně, hodně líbila. Přestože grafická stránka knihy nebyla nic moc, překlad se mi často taky úplně nelíbil, ale ten příběh se mi dostal hodně pod kůži. Hlavně náš hlavní, temný hrdina. Asi mám slabost pro darebáky. Teď netrpělivě čekám na druhý díl, protože ten konec je tak otevřený, že si jen můžu sama domýšlet, jak to asi bude pokračovat dál. 

Knize jsem nemohla nedat všech ***** 

S. K. Tremayne – Ledové sestry. Tuhle knihu jsem začala číst v elektronické podobě cestou z Rakouska, když jsme se vraceli z hor. Cesta byla delší, než by mělo být, skoro celou jsem ji přečetla. Ale nijak zvlášť mě nezaujala, přišlo mi to hodně, někdy až zbytečně, překombinované. Příběh nám začíná tím, že mladý manželský pár přišel o jednu z dcer. O jednu z dvojčat. Doposud žili v Londýně, ale řekli si, že bude pro ně lepší, když začnou nový život na ostrově, který zdědil Angus po své matce. Dům je ale rozpadlý, musí ho od základů opravit, počasí je také často deštivé a jejich minulost je dohání víc, než by si přáli. 

Knize jsem dala ***